Nebe a dudy.

A bohužel nemyslím fantastické dudy Andrey Verešové, Sofie Verghary nebo našich přítelkyň ale rozdílné výkony v obou poločasech. Tak by se dal shrnout výkon našeho týmu, ale pěkně od začátku.

V pro zápas  netradičním čase 17:45 hod. jsme se vydali do Kuřimi ke čtvrtému zápasu Krajské přeboru. Naším soupeřem byl tým Repromeda Jehnice, kteří jsou nováčky a zatím se vezou na vlně euforie z loňského postupu. Nová sportovní hala vypadá z venku fantasticky, ovšem palubovka nás moc nenadchla. Podobný povrch jak v Maloměřicích, ale bohužel ještě lepivější. Druhá věc, na kterou nejsme v této soutěži moc zvyklí, byl i poměrně velký počet diváků na tuto holomajznu.

Předzápasovou rozcvičku si vzal na starost Mirus a byla nesrovnatelná s tou, kterou jsme zažili v Sokolnicích. Kdybychom nebyli kopyta, tak jsme to mohli zúročit hned na začátku zápasu. Prvních pět minut jsme nepustili soupeře vůbec k ničemu a sami si vypracovali několik šancí, z nichž dvě byly tutovky. Bohužel letos zatím doplácíme na neschopnost dát kus, a proto soupeř trestal. Po našem rohovém kopu soupeř vyběhl do protiútoku a hostující hráč neměl problém vstřelit branku po skvělé přihrávce od protihráče. O chvíli později hosté zahráli signál z rohu a střelu, která mířila doprostřed brány, Totem tečoval a bohužel trefil přesně levou šibenici. Domácí tedy z ničeho nic vedli 2:0 a opět bylo na nás, abychom hráli. Zatímco my jsme tvořili hru, hosté čekali na naše chyby, na spánek našich útočníků, ale další kus vstřelit nedovedli. Pak to konečně začalo padat i nám. Ruda si připsal první gól v sezóně a Totem následně propálil vše, co mu stálo v cestě. Konečně jednou trefil bránu a na tabuli svítilo skóre 2:2. Pak přišla slabá chvilka Miguela, který blbě odhadl rychlost balónu a vyběhl příliš pozdě, neboť protihráč našel zcela volného spoluhráče a ten neměl problém trefit prázdnou branku. Naštěstí hned po tomto gólu se trefil Mirus z otočky pod víko a konečně nám tam padl taky nějaký nesmysl. Poločas tedy skončil 3:3.

Nutno dodat, že herně jsme byli lepší a dokázali jsme se prosazovat i 1 na 1. Bohužel pro nás - zakončení je naše nejslabší stránka očividně.

Druhá půle začala a vypadalo to, že nastoupil úplně jiný tým. Najednou jsme nebyli tak rychlí, na míči tak dominantní, ztráceli jsme příliš míčů a hlavně naše nahrávky byly nepřesné. Soupeř toho využil a začal přebírat iniciativu, začal si tvořit šance. Naštěstí gól nedali. Pak se ovšem mezi třemi našimi hráči prodral k brejku nejvyšší hráč hostů a skvěle umístěným a nechytatelným bodlem uklidil míč do šibenice. Bohužel jsme nedokázali vyrovnat a čas plynul. Místo našeho tlaku soupeř kontroloval hru a chodil do dalších brejků. Poslední tři minuty jsme zkusili powerplay a i když jsme míč drželi na našich sálovkách, tak jsme se nedostali k žádné vyložené šanci. Pak ovšem přišlou posledních 15sekund, Ruda skvěle našel před bránou Dodyho. Přihrávka ovšem šla na paty, takže Dody nemohl střílet z první a pohotoví obránci zneškodnili střelu, která se odrazila jen k Mirusovi. Ten z malého vápna vystřelil do okryté brány aaaaaaaaaaa nic. Soupeř skvělým a obětavým skluzem odkopl Mirusovi míč z nohy a nám pískli faul. Hotovo –finito. Fanoušci na tribunách začali slavit a my jsme si domů odnášeli prohru 4:3 a velké zklamání. K zápasu lze říci, že jsme byli lepší, měli více šancí v prvním poločase, ale druhý poločas se otočil a domácí svojí bojovností a houževnatostí vyhráli. Remíza by byla jistě spravedlivější, ale nám nezbývá než pogratulovat soupeřům za předvedenou hru a v odvetě zabrat.

• Písek byl na fetu snad ještě více než kdy jindy.
• Mirus sám na brankáře vystřelil bodlem vedle tyče a doplnil to hláškou: „to nešlo“.
• Dozbi se skvělou kličkou zbavil protihráče a vystřelil z hranice vápna. Naštěstí střelu mířící na rohový praporek omylem zblokoval protihráč a vybojovali jsme roh. Takže nejvíce, co jsme z té strašné střely mohli.