V sobotu 18. 6. se náš tým zúčastnil obrovsky prestižního turnaje ve Veverské Bítýšce, o kterém jsem věděl snad jen já. Do turnaje jsme šli s pokorou, jelikož Miguel už od pohledu poznal, že jsou všichni lepší než my. Rozbalili jsme slunečníky, usadili fanynky a mohli jsme jít na to.

Do prvního zápasu jsme vstoupili jako bychom ještě zůstali v autobuse, který nám ředitel teprve koupí, jelikož na divizi již musíme trochu vypadat. Od začátku bylo znatelné, že si naši techničtí hráči musí nejprve oťukat nejnovější generaci hrací plochy – tartan, takže jsme vypadali spíše jako kdybychom přijeli rovnou ze Sona, což si samozřejmě nikdo z nás nemohl den před turnajem dovolit. Jen teda Ruda, ale to je už taková klasika. Zápas jsme nakonec zvládli v poměru 1:0. V podobném duchu se nesly i další zápasy základní skupiny, kterou se nám podařilo ovládnout se skóre 8:0 z pěti odehraných hnusů, čti zápasů.

Jak už to tak bývá, po naší skupině se musela odehrát ještě ta druhá, takže jsme měli asi 5 hodin na to, abychom zregenerovali, dali pár piv, smažák a další podobné dobroty.

Kolem 17 hodiny jsme ale již byli na špičkách nachystaní na čtvrtfinále, ve kterém jsme změřili síly s výběrem Rozdrojovických talentů. Naštěstí se soupeř nemohl rovnat našemu znechucení z pětihodinového čekání, a tak než by alkoholik vypil první pivo, už jsme vedli 2:0 a v poklidu jsme si s konečným skóre 3:0 došli pro semifinále, které zaručovalo bečku, z čehož jsem měl největší radost já, jelikož se na mě teď směje ve sklepě.

V semifinále nás smích přešel, jelikož jsme poprvé v turnaji narazili na velice kvalitní tým plný mladých a podle přítomných dam i pěkných fotbalistů. Celý zápas se nesl v defenzivním duchu, kde jsme sice měli více ze hry, ale nepodařilo se nám dát ten rozhodující gól a tak musely na řadu přijít pokutové kopy. V nich jsem předvedl asi jediné dva zákroky v turnaji, třetí střelec ohrozil pouze slepice za hřištěm. Za nás proměnil s přehledem Miguel. Poté šel na řadu jediný borec na světě, který kope penalty bodlem – Janys, ale zklamal a nakouřil gólmana na pupek. Nic to ale nezměnilo na naší radosti z postupu do finále, kde na nás již čekal domácí tým s hvězdnou posilou Xavim.

Před zraky neuvěřitelného, asi 20členého publika, jsme začali lépe, ovšem soupeř z brejku udeřil a my inkasovali první gól v celém turnaji. Bylo vidět, že na tuto situaci nejsme zvyklí a tak nám chvíli trvalo, než jsme se dostali do herní pohody. Tu jsme nakonec přetavili ve vyrovnávací branku a už jsme mysleli, že všechno dobře dopadne. Bohužel jsme v našem tlaku přestali myslet na obranu a soupeř z dalšího z mnoha brejků opět udeřil – 2:1. Na tuto branku jsme již nenašli odpověď a titul si tak odnesl po zásluze domácí výběr, kterému se podařilo vyhrát tento turnaj po 14 letech – gratulace!

Celý turnaj byl dobře zorganizovaný, což v dnešní době určitě není lehká záležitost, za to pořadateli děkujeme a budeme se těšit na příští ročník, který již budeme chtít ovládnout my.

Na závěr přišlo udělování cen. Mimo ty týmové jsme si odnesli i dvě individuální ocenění v podobě nejlepšího brankáře turnaje a dokonce i Miss turnaje, kterou si domů odvezl Miguel.

Dycky Hombres!

Pepa